Úsměv

 Možná se někomu zdá, že jsou emoce nepotřebné. Někdy opravdu mohou být považovány za nesmysly - to zejména v případě, kdy jsme příliš hrdí, než abychom si připustili, že výrazně ovlivňují náš život. Pak ale nastane chvíle, kdy si to připustit musíme. Musíme, abychom přežili. Jsme-li ochotni si je uvědomit, může přijít odměna. - Úsměv. Tak banální věc, že si jeho význam mnohdy ani neuvědomujeme. Úsměv některých lidí v některých situacích je jako poklad nesmírné ceny. Prostě si jej musíme nejen uvědomovat, ale musíme si ho i vážit, protože ten, kdo se na nás nebo v souvislosti s námi usmál, tím možná překonává pevnou hradbu svých světů. Možná ji překonává kvůli nám. Říká, že je něco dobré. Říká něco, co by se slovy říci neodvážil. 

 Je krásné potkávat kolem sebe lidi, známé i neznámé, pokusit se alespoň na chvíli vytěsnit své problémy a jen tak se na někoho usmát, budeme se cítit mnohem lépe, když budeme kolem sebe šířit energii, která možná nám, nebo někomu jinému zlepší den, nebo ho alespoň na chvíli vytrhne z myšlenek a třeba ten úsměv oplatí.

 Stačí udělat opravdu málo k tomu abychom měli lepší den nejen my, ale i lidi v našem okolí, i když nás to nic nestojí, moc lidí se nenajde, kteří by jen tak na chodníku se na vás usmáli. Raději si hledí svého a všechny přehlížejí. Asi to není dobře. 

Musíme přeci udělat něco, abychom měli ten svět hezčí, i když to bude jen malý úsměv.