Podělila jsem se o pizzu s cizím člověkem

 Na začátek chci napsat něco o sobě. Už od malinka se věnuji hudbě, a je to jedna z věcí, co je a bude součástí mého života. Už jako malá jsem ráda zpívala, nebo hrála na klavír. Nakonec se můj koníček, stal i předmětem mých studií, a hlavně podmětem k tomu, jak pomáhat lidem kolem sebe.

 Zase jsem se jednou jela podívat do Prahy za spolužáky, mám ty lidi moc ráda a když jsem s nimi, vždycky děkuji osudu, že je přivedl do mého života. Myslím si, že každý člověk, má být za co vděčný, i za maličkosti, které se mu naskytnou. Jsem moc ráda, že jsem našla lidi, kteří mě přijali, takovou jaká jsem. Opravdu si toho moc vážím.

 Byla jsem tam na víkend, vše probíhalo jak má a já byla zase jednou ve svém živlu.V neděli, když už jsem měla jet domů, mi zbývaly ještě dvě hodiny do odjezdu, jsem si koupila pizzu. Jenomže pro mě, byla veliká a věděla jsem, že jí celou sama nesním, tak jsem se rozhodla, že se o ni s někým podělím.

 Vyrazila jsem k lavičce blízko zastávky a chystala se oslovit pána, který na ní seděl a čekal na autobus, jako já. Dodala si odvahy a nervozní jsem se zeptala, jestli by si nechtěl dát kousek pizzy, že jsem jí teď koupila, ale celou jí asi nesním. Pán se na mě podíval a usmál se, že proč ne. 

 Sedla jsem si vedle něj a dala mu kousek pizzy. Poděkoval a řekl, že už se dnes nenajde moc lidí, co v dnešní době udělají něco pro druhé, a ještě k tomu cizí lidi, co potkají na ulici. Usmála jsem se a řekla, že asi patřím k menšině lidí, co chtějí dělat dobro, a radují se z maličkostí, třeba že někomu cizímu, udělají radost.

 S pánem jsem si hezky popovídala, skoro hodinu, poděkoval mi, a rozloučili jsme se. Pak už mi jel autobus. Cestou domů, jsem si přehrávala náš rozhovor a byla šťastná, že jsem si koupila o kousek pizzy na víc, a že nám osud spletl cesty dohromady. Z pána vyzařovalo něco velmi pozitivního a já jsem věděla, že jsem udělala dobře.